Vědení o zvucích

Celá Země je naplněna zvuky. Ticho – to je také zvuk. Ale v přírodě úplné ticho prakticky nenajdeme. Vždy se najde něco, co vydává nějaké zvuky. Člověk pořád vydává nějaké zvuky, např., tlukot srdce, dýchání atd. I vesmír vydává zvuky pořád, protože žije. Nebeská tělesa plní svůj úkol pořád, proto vydávají nějaké zvuky. Ale my budeme hovořit konkrétně o Zemi.

Země posílá trvalý zvuk do Vesmíru. Když na naší planetě není utrpení, jako např., kataklyzma, válka, od Země proudí překrásný, kouzelný, úžasný zvuk písně o lásce naší planety k celému Vesmíru. Když je na Zemi utrpení – proudí od ní sténání bolesti a zklamání. Země onemocní, onemocní její tělo a onemocní i její duše. Bojí se za lidi, když jsou v nepříjemnostech. Ona nás miluje vždycky. Poslední dobou od ní častěji do prostoru proudí sténání a pláč, díky životní 
situaci dnešních lidí.

Díky zvukům může na Zemi vše, co žije a roste, tanco￾vat, zpívat své písně a hovořit mezi sebou.

Každý květ má svůj zvuk.
Např.:
- Zelený – radostný, zvonící, mladý zvuk života, růstu a lásky
- Žlutý a hnědý – zvuk uvadání, naděje
- Bílý – zvuk chladu, čistoty, slábnutí a ožívání
- Růžový, oranžový a červený – zvuky tepla, světla, navrácení se k životu
- Světle modrý a modrý – zvuk naplnění a sebejistoty života
- Fialový – tento zvuk podává celostní informaci

Svoji nervovou soustavu lidé léčí zvuky lesa, ptáků atd. Neboť všechny tyto zvuky žijí v nás, jejich rovnováha ukazuje naše zdraví.
Člověk, který nežije v souladu s přírodou, bude vždy nemocný. Takový člověk není schopen všechno správně pochopit, ani nemůže být adekvátním od začátku až do samého konce. A proto všichni rychle běží do lesa stavět svoje panství, ale nerozumí tomu, co se to s nimi děje, je-li to podvod nebo se jim někdo směje. Přitom všechen problém je v samotných lidech (mám na mysli čtenáře knih V. Megreho).

Člověk, žijící fyzicky v přírodě, slyšící zpěv ptáků, a duší vnímající zpěv všeho živého, dřív nebo později začne zpívat sám, co je ale hlavní – začne si zpívat pro sebe. V tomto okamžiku zpívá sama jeho duše, nebo můžeme říct, Boží jiskra. Tato jiskérka je spojena se samotným Bohem. Člověk v tuto chvíli zpívá jednohlasně s celým Vesmírem, až tak dobře bývá člověku – a hle to štěstí – tvoje láska se pojí s Boží láskou, Vesmírem – to je skutečná Láska!
 

Sami více zpívejte, neposlouchejte jen jiné písně. 
„Když zpíváš, tak žiješ“.

To znamená, když žiješ v lůně přírody, v prostoru, který pro tebe stvořil Bůh, nebo na svém panství, budeš zdráv. Když žiješ ve městě (tvorba lidských rukou), dřív nebo později budeš nemocný, včetně toho, že trpí nervový systém, protože město vydává zvuky, které nejsou od Boha.

Alexandr Savrasov, Vědění Prvopočátků