O mně

Jmenuji se Arménia Vedrussa

Jsem člověkem - ženou, která od počátku zrození miluje život a Bytí Člověkem. Avšak od dob našeho prvotního, vědomého, doslova Božského způsobu života jsme se na nějaký čas dostali do jeho přesného protipólu, tedy prošli jsme závojem zapomnění a ocitli se ve způsobu života nevědomém, a tak destruktivním, ničivém, degradujícím nejen nás samotné, ale vše živé včetně přírody a Matičky Země. Usnuli jsme a našeho spánku bylo využito ve prospěch iluze (lži) zvané systém. Při tomto způsobu života jsme přestali plnit své předurčení a postupně jsme přišli o plné využívání našich schopností, o naši svobodu, skutečnou Lásku, radost, životní energii, společné tvoření – ty nejvyšší hodnoty. Naše duše byly uvězněny a naše prvotní moudrost uzamčena na 10 západů. Zapomněli jsme na to, kým ve své skutečné podstatě Jsme a kde naše původní prameny pramení. Z mocných, tvořivých a šťastných bytostí, které rozvíjely Božský způsob života nejen na Zemi, ale na úrovni celého našeho Vesmíru, se stali lidé bezmocní, nemocní a nešťastní, neboť veškerou svou energii odevzdali systému a otrockému způsobu života v něm. Naštěstí se i tyto časy mění a my tu máme silný transformační čas, čas našeho probuzení a návratu k sobě samým, na což o to intenzivněji ukazují události posledních let, měsíců a dní.

Na své cestě duše jsem si prošla cennými zkušenostmi a prožitky, díky kterým mohu předávat to, co dále předávám. V tomto životě jsem se narodila na vesnici, ze které nás vystěhovali, když mi byl 1 rok, kvůli těžbě uhlí, a přestěhovali nás do města, byť naše město do překrásné krajiny plné kopců, lesů, hor, řeky zasazeno bylo, energetika města však v sobě silnou destrukci nesla, i když na první pohled nemusela být tolik patrná. A tak započal život mé rodiny ve městě, na nově vybudovaném sídlišti, kde pro nás vybudovali vše podstatné – nákupní, kulturní, zdravotní střediska, školky, školy, parky, zajistili městskou dopravu a dospělým často i nová zaměstnání. Říkali, jak vše bude daleko lepší a jednodušší než na vesnici, vše potřebné budeme mít blíž, než jsme kdy měli v naší vesnici obklopení přírodou a okolní překrásnou krajinou. Zdálo se to jako výhodná změna, ale opak byl pravdou. Avšak zkušenosti ve městě prožité vnímám rovněž jako nesmírně cenné, a i ty s Láskou dále zúročuji. I když do školy jsme chodily jako děti ve většině nerady, těšily jsme se na přestávky a na to, až budeme moci jít ze školy domů, být venku, s našimi rodiči a žít si to, co chceme my. Už jako dítě jsem nechápala, proč musíme chodit do školy, maminka do jedné práce, tatínek do druhé, být takto rozděleni, a říkala si: “Toto má být ten šťastný svět, takto máme celý svůj život prožít?“

Léta běžela, člověk prošel všemi nezbytnými školskými zařízeními a najednou byl dospělý. A já se o to více těšila, že teď budu moci o to svobodněji žít. A začala jsem zažívat své první pracovní zkušenosti, pracovala jsem jak na městském úřadě, pak i na krajském úřadě, na těch pozicích, kde poznávala jsem celou tuto systémovou strukturu, účastnila se zasedání rad a zastupitelstev, pracovala jako vedoucí sekretariátu, zapisovatelka, tlumočnice, tajemnice některých z úředních komisí, na oddělení vnějších vztahů a zahraniční spolupráce a brala svou práci zodpovědně, radostně a těšila se i zde z každého jediného dne, neboť má Láska k životu, k lidem ve mně vždy veliká byla. K tomu jsem jako vedlejší pracovní činnost měla – překladatelství, kdy jsem pracovala pro různé překladatelské agentury a zabývala se překlady v různých oborech a oblastech našeho života, včetně práva, technických překladů např. v automobilovém, textilním či teplárenském průmyslu. V mé hlavní práci jsem poznávala různé lidi ve vedoucích pozicích, starosty, hejtmany jednotlivých krajů a jejich zástupce, radní, zastupitele, úředníky a obyčejné lidi, kteří k nám jako občané chodili, a prožila jsem s nimi velmi mnoho zkušeností, a vůbec mě i tyto práce a služba druhým lidem skutečně těšily a bavily.

Měla jsem to štěstí poznat zde i pro mne toho nejlepšího „šéfa“ (starostu, a jeho zástupce) na světě, díky kterým jsem měla možnost jednak dělat svou práci radostně, s nadšením a na 100 procent, kterou dokázali mí tzv. nadřízení náležitě a opakovaně ocenit, a přitom jsem mohla zažívat čestnost, upřímnost, lidství, vzájemnou péči, žádný pocit nadřazenosti či podřazenosti, ale rovnocennost a férový přístup, a skoro každý den jsme se všichni společně nasmáli a těšili se do práce. Pak se však změnilo volební období a já zažila přesný protipól lidského chování nově zvolené starostky a její tajemnice, díky nimž mnozí lidé přišli o práci, mnozí částečně i o své zdraví, jelikož se v čím dál větším počtu ocitali po opakovaných tlacích, stresových situacích na psychiatrii, protože ony dámy hledaly snad na každém ze zaměstnanců něco z důvodu, aby jej mohly vyhodit a za ně si své lidi dosadit a celý úřad si tak svému obrazu a svým představám přizpůsobit. To, co po celá léta harmonicky a v pohodě fungovalo (celý úřad), se snažily shodit, pošpinit, aby mohly sami sebe vyzdvihnout. Už zde jsem mohla vidět to, co energie ničení v lidech, dokáže způsobit, vše v harmonii a vzájemné úctě vytvořené zničit, a namísto toho chaos, diktátorské a mocenské principy vnést. Jak geniálně dokázala temnota do lidí své principy ve velkém implantovat, aby se z lidí, překrásných a jedinečných bytostí - bioroboti, nelidé, ve prospěch temnoty pracující, stali.

Po nějakém čase se mi otevřela možnost z této práce odejít a vstoupila jsem na půdu jednoho z krajských úřadů a zažívala zkušenosti na hejtmanství kraje. Díky tomu jsem poznala více i fungování regionální politiky, co vše moc, peníze, postavení s lidmi dělá, jak to vše funguje, a jelikož se zde děly věci, které nebyly souladné, a narušovaly tak štěstí každého dne a často zde bylo doslova "nedýchatelně", rozhodla jsem se dát v ten pravý čas výpověď a odejít. V tom čase jsem zjistila, že jsem i těhotná, a díky ochranné lhůtě jsem mohla prožít téměř celý čas od počátku svého 1.těhotenství doma i s finančním zajištěním od Úřadu práce. 

I za to nesmírně vděčna Jsem, neboť po synovi se nám narodila dcera a já díky tomu mohla prožít se svými dětmi naplno čas téměř od jejich početí a být plně s nimi a pro ně, přesně tak, jak jsem si z duše přála. Užívala jsem si toto překrásné období s našimi milovanými dětmi na maximum a těšila se nakonec téměř z 8 let se svými dětmi na rodičovské dovolené. Byla to pro mne asi ta nejkrásnější část mého života, neboť jsem si na maximum mohla užít své děti, rodinu a prožít toho tolik, že ani na jednu knihu to vše nestačilo by. I když jsme ještě částečně žili ve městě, tak jsme prožívali i mnoho času na chalupě manželových rodičů, téměř na samotě u lesa, s velkou zahradou, pár sousedy, a mé děti tak byly, dá se říci, tímto živým Prostorem Lásky „odkojeny“, kromě i dalších zážitků u prarodičů, s dalšími lidmi a dětmi v dětských centrech, solné jeskyni, na různých kroužcích, aktivitách, výletech, které jsme ve velkém podnikali, společného času na maximum užívali a děkovali za každý jediný společný den.